Do Irska za hudbou a pivem

Pavel O mně

Poslední dovolená před mým nástupem do práce byla tak trochu v pivařském stylu. Prvně jsme nakrátko zastavili v Bruselu a následně pokračovali na téměř týdenní cestování Irskem, konkrétně do Galway a Dublinu.

Moherské útesy nedaleko Galway

No dobře, kvůli piva jsme tam nejeli, to byl bonus. Cílem bylo navštívit Irsko a Kryštofa, kamaráda od Páji. Letenky ale byly pouze s přestupem v Bruselu. Tak jsme si jej prodloužili na pěkných 10 hodin a mezitím prošli město.

Brusel v rychlosti

Letadlo z Prahy odlétalo v nepěknou ranní hodinu a na bruselském letišti Charleroi jsme přistáli v 7:50. Než jsme se dostali do Bruselu, uběhly skoro 2 hodiny. Takto pozdní příjezd jsme neočekávali a díky tomu jsme nestihli registraci na free tour v 10:00. Čekání na další jsme si raději zkrátili v jednom z nejstarších podniků s pravými belgickými vaflemi.

V průběhu free tour jsme poznávali město a speciální pozornost byla věnována místu s nejlepšíma hranolkama a obchodem s největším výběrem piv. Po tour jsme samozřejmě všude zavítali, řádně se připravili na cestu a vyrazili na letiště. Tentokrát na to bližší bruselské a odletěli do Dublinu. Více jsme nestihli a po pivech se už nikomu ani nechtělo.

Pravé belgické vafle - ano začal jsem jíst dříve, než jsem udělal fotku

Galway a útesy

V Dublinu jsme první den pouze přespali a ráno vyrazili směr Galway. Pája sice tvrdí, že to tak není, ale mně je jasné, že jsme tam jeli převážně proto, že o Galway zpívá Edík. No dobře, taky proto, že to je opravdu krásné malé město na západě Irska. Odpoledne jsme strávili procházením města kolem dokola a narazili na malebné uličky i přírodu přímo v centru. Kousek opodál jsme chtěli navštívit hrad. Jenže hrady v Irsku bývají velikostí rodinného domu a tento byl navíc ještě rozpadlý a nepřístupný.

Plán na další den byl jasný, navštívit Moherské útesy, jedny z největších v Evropě. Cesta byla dlouhá, ale výlet rozhodně stál za to. Že o místo je zájem jasně dokazovaly davy lidí a zástupy autobusů na parkovišti. Cestou zpět jsme dali hradům druhý pokus a zastavili ve vesničce Kinvara. Zde hrad sice nebyl rozpadlý, ale měl jedinou věž a malé nádvoří. Cestou zpět jsem ještě stihl vylít Páji bublifuk a pro velký úspěch jsem ho celý vylil na sebe. Pája se mi smála do doby, než ji došlo, že nebude mít fotky na Instagram s bublinkama.

Celoroční vánoční výzdoba v Galway Hrad v Kinvaře Menší výběr piv na večer


Večer po výletě jsme vyrazili do víru velkoměsta. Výhodou Galway je, že je opravdu malé, takže zde neexistují pasti na turisty. Tam kde chodí turisté, chodí i místní. Pája si ale zapomněla občanku, takže naše vstupy byly omezené jen do barů, před kterými nebyli vyhazovači. Přesto jsme našli i takové místa, kde jsme navíc viděli a zažili typickou irskou zábavu. Překvapením pro nás bylo, že do barů chodí spíše starší generace než mladší.

Druhý den jsme podnikli další free tour, což bylo trochu komické načasování, když jsme tam už 3 dny byli. Ale dozvěděli jsme se něco o Galway a taky to, že generace prarodičů má na zdech hned vedle Ježíše fotku J.F. Kenedyho, který měl irské kořeny. Více komické je, že některé děti si dlouhou dobu myslí, že to je obraz jejich dědy zamlada. True story!

Dublin

Při příjezdu do Dublinu z Galway jsme byli z busu vyhozeni už na letišti. V Dublinu byl totiž na návštěvě Papež a doprava tam trochu zkolabovala. Druhý den jsme si přispali a šli i s Kryštofem na brunch. Na rozdíl od vaflí, jsme jej snědli tak rychle, že fotka prostě není. Ale vypadalo to přibližně takto. Pak asi nikoho nepřekvapí, že jsme v autobuse usnuli.

Jeli jsme totiž na jižní konec Dublinu do Dún Laoghaire. Hlavním cílem bylo navštívení strážní věže, kterou jistou dobu obýval Páji známý spisovatel James Joyce. A také objevování okolí, které vůbec nepřipomínalo velkoměsto, kterým Dublin je. Zatímco my jsme chodili všude v mikině nebo bundě, lidé se zde vesele koupali v oceánu. 

Dún Laoghaire - Pohled z věže Jamese JoycePřístav v HowthPobřeží v Dún Laoghaire


Cesta pokračovala na severní část Dublinu, na poloostrov Howth. Zde je obrovský přístav rybářských lodí a bylo nám doporučeno dát si Fish&Chips. Protože jsme se ale stále snažili strávit těžkou ranní snídani, skončili jsme u mandarinek a připravených baget.

Předposlední den bylo v plánu navštívit vodopády poblíž Enniskerry, jediná pěší cesta ale vedla přes území golfového klubu, kde měli přístup pouze členové. Druhá cesta je přístupná pouze autům nebo autobusům, takže jsme bohužel neviděli nic a odjeli zpět do centra Dublinu. Zklamaní jsme se rozhodli poslední večer zapít Irským pivem s Kryštofem, naším hostitelem, a jeho spolubydlícím. Následující den už nás čekalo pouze sbalení, oběd a cesta na letiště. Zpáteční let byl už naštěstí bez přestupu.

Dublin z autobusu

Přidat komentář

Právě odpovídáte na existující komentář. Zrušit

Komentáře

Novinky z blogu

Jak na Laravel frontu na sdíleném hostingu

Laravel pro spouštění fronty vyžaduje supervisora nebo daemona, který ale na sdíleném hostingu spustit nelze. Přesto se dá i tato úžasná funkce používat na běžném...

Další články